Stavební konstrukce vytvářejí obal budovy na ochranu vnitřního prostředí před povětrnostními vlivy. Nejsou-li správně navržené a technicky zvládnuté, chlad, vítr, horko a voda ovlivní architekturu i využívání interiéru. Na co si dát při budování podkroví největší pozor, vysvětluje autorizovaná architektka Ing. arch. Irena Dorotjaková. Postřehy z montáží střešních oken přibližuje Martin Masár, technický školitel společnosti Velux.
Podkroví bývá součástí velké části budov v Česku – ať už se jedná o rodinné, nebo bytové domy. Nejlákavější na něm jsou atypické prostory a výhledy. Samotné pohodlí podkrovního bydlení ovlivňuje zejména sklon střechy a kvalita řemeslné práce na ní. Střecha se svými detaily ale přináší i úskalí, která mohou exkluzivitu bydlení v podkroví znepříjemnit.
Jak přistupovat k přeměně půdy
Bydlení v podkroví lze získat novostavbou i adaptací starší střechy. Pokud mají být z půdy plnohodnotné prostory pro život, je třeba podstřeší zaizolovat a zobytnit. Jen v případě, kdy se rekonstrukcí nezmění střešní rovina, zásadně se nezasáhne do konstrukce krovu a střeše zůstane původní tvar, lze zrealizovat tzv. vestavbu.
Rozhodující úlohu mají:
- statika celého domu – zda snese vyšší konstrukční i provozní zatížení,
- stav krovu – zda nejsou trámy napadeny červotočem,
- využitelnost podstřešních prostor – zda bude pod střechou i po jejím zateplení dostatek užitkového a obytného prostoru a podchodná výška místností alespoň 2,1 m,
- světelné podmínky – zda lze v jednotlivých místnostech docílit dostatku přirozeného světla a tepelné pohody, ke které přispívají i střešní okna.
Co si žádá nové podkroví
Podobně je tomu u nového podkroví. Pohodlí bydlení v něm také ovlivňuje sklon střechy (nejlepší je alespoň 40stupňový sklon) spolu s výškou nadezdívky. Jedno i druhé může zásadně zmenšit podlahovou plochu bytu. V obytné místnosti se šikmými stropy se totiž do výměry místností nezapočítávají plochy se světlou výškou menší než 1,3 m.
Co nejvíce ohrožuje pátou fasádu?
O střeše se říká, že je pátou fasádou na domě. Má několik citlivých míst, ze kterých mohou pramenit poruchy. Chyby obvykle identifikujeme jako praskliny, trhliny, sedání, viditelné bodové či kumulované plísně, zatékání, kondenzaci par. Vlhkost konstrukci degraduje a může ji až zbořit.
Kvůli technologicky nesprávně odvedeným nebo „odfláknutým“ detailům konstrukce přestává plnit svůj účel, poškozuje se vzhled architektury, ale největší břemeno dopadá na majitele domu (a jeho peněženku), jelikož se v zájmu dostatečné kvality bydlení musí postarat o nápravu. Které omyly při budování podkroví vedou k závažným a mnohdy obtížně odstranitelným chybám?
1. Klíčem je suché dřevo
Konstrukce krovu u nás bývá většinou dřevěná. Přírodní materiál pracuje, proto řezivo, které má být použito na krov, musí mít za sebou proces schnutí. Na provětrávané dřevěné konstrukce lze použít dřevo s 20procentní vlhkostí, obecně je nejlepší vybírat co nejsušší.
Sušení probíhá na vzduchu několik měsíců, někdy i let, přičemž praskání a kroucení je do jisté míry přirozený proces, který ho doprovází. Důležité je mít ho pod dohledem. Dosahuje se toho tím, že schnutí stavebního řeziva, hranolů a trámů probíhá v kontrolovaných podmínkách.
Co způsobuje špatně vysušené dřevo?
Nesprávně nebo nedostatečně vysušené stavební dřevo může celou střešní konstrukci smršťovat a vytvářet netěsnosti, které znefunkční spoje jednotlivých detailů střechy a jsou příčinou dalších problémů.
2. Pozor na vodu a tepelné mosty
Stavebníci považují za největšího nepřítele stavby vodu. Ať už se jedná o srážkovou nebo kondenzovanou vodu, rozhodující je vyřešit proti ní zábrany, aby postupně nezničila celou stavbu.
Dalším kritickým momentem jsou tepelné mosty. Tepelný most je nežádoucí místo v konstrukci budovy. Má zvýšenou tepelnou vodivost, teplo se přes něj přenáší rychleji. To způsobuje kondenzaci vlhkosti uvnitř konstrukce, čímž dochází k jejímu permanentnímu poškozování. K projevům stávajících tepelných mostů patří například rychlé ochlazování interiéru i tvorba plísní a hub na stěnách nebo dřevě krovu.
Jenže míst, kde se v podkroví často vyskytují chyby související se srážením a zatékáním vody, může být mnohem více. Mezi ty nejobvyklejší patří:
- nesprávně uložená skládaná krytina,
- zatékající vikýř,
- narušený žlab,
- nedostatečná tepelná izolace,
- přerušená izolace proti vlhkosti,
- nesprávně uložená parozábrana a následná kondenzace,
- netěsnící styky různých materiálů a prvků,
- plísně a plošné či bodové vlhnutí.
3. Denní světlo – základ zdravého bydlení
Na osvětlení prostor denním světlem v podkroví jsou známou možností vikýře a čím dál oblíbenější střešní okna. Čím více denního světla, tím útulněji a příjemněji se v novém prostoru bydlí. Prosklená plocha oken by měla mít rozlohu alespoň deseti procent podlahové plochy místnosti, ačkoli stále více odborníků se přiklání až k pravidlu dvaceti procent.
Pro optimální výhled z podkroví je třeba dodržet minimální výšku spodní hrany střešního okna v úrovni 85 cm a maximální 120 cm, aby bylo vidět ven ještě v sedě.
Velkým nedostatkem v podkroví je umístění všech střešních oken mimo zorné pole člověka. Pokud podkroví nemá svislá fasádní okna a přes střešní nevidí na zem nebo ztrácí výhled, může pociťovat tzv. sklepní efekt.
Věděli jste?
Prostřednictvím střešních oken lze do místností dostat dvakrát více světla než přes fasádní okna stejné velikosti. Střešní okna se v současnosti nabízejí v široké velikostní i typové škále výrobků. Na výběr jsou kyvná nebo výklopně-kyvná střešní okna, dají se ovládat manuálně, dálkově, nebo mohou být součástí inteligentní domácnosti – systému smart home.
Střešní okna můžeme řadit nad sebe nebo vedle sebe, dělat z nich sestavy, čímž lze efektivně prosvětlit celý prostor. Také kombinace střešního okna a svislého doplňkového okna, které na něj navazuje a tvoří s ním tzv. „lomenou sestavu“, může zajistit více světla. Doplňková okna lze osazovat do šikminy i vertikálně do zdiva.
Když se podcení tepelná izolace
Nedostatečná pozornost věnovaná tepelné izolaci si zaslouží samostatnou připomínku. Kolega architekt navrhl před nějakou dobou bytový dům s podkrovními byty. Úspěšný projekt brzy obsadili noví obyvatelé, ale přišla první tužší zima a za nic na světě své byty nedokázali vytopit. V interiéru měli 15 °C, i když kotel běžel naplno.
Bylo potřeba zkontrolovat projekt a porovnat ho s realizací. Na dům byl vypracován realizační projekt s detaily, kde byly přesně určené i tloušťky izolace. Na stavbě nesmí chybět stavební deník. Kontrolou prošel i ten, ale bez výsledku.
Rozhodujícím krokem byly až sondy do konstrukce podkroví a kontrola, jak byly dodrženy materiály a stavební postup. A přišlo se na to, že stavební firma nedodržela parametry projektu ani tloušťku izolace. Střecha se lámala a část izolace se sesouvala k podlaze – podkroví neizolovala. Nápravou bylo rozebrat celou střechu zevnitř a zateplit ji správně. Dodržení projektu by všechny tyto nepříjemnosti majitelům krásných podkrovních bytů ušetřilo.
Okap ve výhledu – chyba na kráse?
Radost z bydlení ale mohou pokazit i drobnosti, například překážka ve výhledu z okna. Zvlášť, pokud se v podkroví kvůli velkorysejšímu úhlu prosvětlení použije ne zrovna nejlevnější lomená sestava a realizační firma křížem přes ni ukotví okap.
Na jinak sympatické řadové zástavbě zvláštní detail odvodnění přitáhl pozornost náhodného kolemjdoucího. Martina Masára, odborníka společnosti VELUX na technické detaily a montáž střešních oken, jsme se ptali, jak se má v podobných případech správně vyřešit okapový dešťový systém. Co doporučuje?
„Lomená sestava je kombinací střešního a svislého doplňkového okna. Často se jich používá i několik vedle sebe. Jsou dodávány se speciální sadou plechových komponent – lemováním, aby napojení na rovinu střechy, fasádu i vzájemné napojení oken bylo dokonale vodotěsné. Kombinace nevyžaduje vlastní specifické odvodnění. Až od šířky 2 780 mm a více se mezi vertikální prvky dodává také odvodňovací žlábek. Otázkou při zmiňované realizaci je, zda byla správně odvodněna celá střecha bez ohledu na sestavu oken. Jako výrobce střešních oken řešení nedefinujeme, ale ze střechařské praxe a logiky věci by okap měl být v místě okna přerušen a plochy přiléhající k oknu z obou stran by měly být odvodněny separátně. Vodotěsné napojení fasádního prvku se pak řeší klempířsky, dle umístění okna vůči fasádě, podobně jako u běžných fasádních oken.“ Tato slova potvrdili nezávisle na sobě i další dva autorizovaní architekti.
Přizvěte k rekonstrukci odborníky
A pamatujte také na kontrolní mechanismy. Receptem na to, jak si při budování nového, rekonstrukci staršího nebo zobytňování stávajícího podkroví hlídat finance i vlastní nervy, není jen výběr nejvhodnějších materiálů, ale také konkrétních pracovních postupů a důsledná realizace všech detailů. Rada odborníka na stavební postupy není zbytečná, jen tak se docílí a udrží pohoda bydlení v podkroví. Osvědčenou kombinací je spolupráce s projektantem, resp. architektem a stavebním dozorem.
Potvrzuje to i technický školitel Martin Masár, který během své praxe viděl opravdu bizarní chyby: „Výměna střešních oken a adaptace nebytových prostor pro bydlení v podkroví je obecně velkým a aktuálním tématem. Ale někdy jsme svědky více než zvláštních postupů: od úplné absence parotěsu přes dlouhodobě nefunkční izolaci až po nahrazení doplňkové hydroizolační vrstvy „po domácku“ – igelitem. Byli jsme i svědky osazení střešního okna do konstrukce naopak. Majitelé si ho otočili o 180°, jinak by prý nebylo možné dosáhnout na otevírání v horní části. A viděli jsme už také střešní okno osazené přímo ve vyústění dvou úžlabí, která odvádějí vodu ze střechy velké 80 m2…“
Více cenných rad vám poskytne odborník
Osobní poradenství
