I velké zasklení umí spořit. Nevěříte?

Stavební fortel a znalosti o výstavbě se kdysi dědily z pokolení na pokolení. A tak lidoví stavitelé po staletí věřili, že okna na obydlích by neměla být příliš velká, aby v zimě způsobovala co nejmenší úniky tepla. V rámci moderní výstavby dnes panuje naprosto opačný názor.

Po válce, zejména s nástupem funkcionalismu, se zasklená plocha oken začala zvětšovat. A zvětšovaly se i tepelné úniky. Teprve s masovým příchodem moderních termoizolačních oken s trojitým zasklením na přelomu 20. a 21. století můžeme konstatovat, že tepelné zisky současných oken mohou být vyšší než ztráty. Jak je to možné?

Jak velká okna do podkroví?

V případě obytných prostor by velikost stavebních otvorů pro zasklenou plochu střešních oken měla být minimálně v poměru 1:10 vůči podlahové ploše. To znamená, že na 20 m² obytné plochy by měly připadat minimálně 2 m² čistého zasklení. Mnozí současní architekti zastávají názor, že tento poměr lze klidně ztrojnásobit. Tím lze do podkroví přivést dostatek přirozeného světla a přiměřeně k tomu, zejména v zimních měsících, i tepla. Je všeobecně známo, že zejména střešní okna přinášejí spolu se světelnými zisky i zisky tepelné. Takže současná kvalitní střešní okna nám jednoznačně mohou přinést i úspory na vytápění.

Jak to funguje v zimě

Pokud jsme v úvodu článku odkazovali na zkušenosti a fortel „děděné po staletí z pokolení na pokolení“, po roce 1990 bychom měli, zejména v oblasti stavebních otvorů, udělat tlustou čáru. S příchodem trojitého zasklení se všechno změnilo. Velkorysé zasklení nám může v zimě přinést dostatek světla a s ním i dostatek tepla, přičemž tepelné úniky jsou mnohem menší než tepelné zisky. Má to samozřejmě háček. Pouze zasklení orientované na jih může dosáhnout pozitivní energetické bilance. Záleží také na výběru zasklení, které by mělo mít dostatečnou propustnost sluneční energie.

Současné kvalitní trojité zasklení umožňuje krátkovlnnému (slunečnímu) záření pronikat do interiéru – a ten následně i vyhřívat. Takové trojité zasklení s nízkým součinitelem prostupu tepla současně zabraňuje dlouhovlnnému záření unikat (přes zasklený stavební otvor) ven do exteriéru. Ještě v nedávné minulosti byl součinitel prostupu tepla Uw v případě obyčejných oken na úrovni asi 3 W/(m².K). Dnešní technicky vyspělá okna mají součinitel prostupu tepla Uw snížený až na úroveň 0,8 W/(m².K), což je více než trojnásobně lepší hodnota. I proto se nemusíme obávat zasklení na úrovni třeba 30 procent podlahové plochy.

Jak to funguje v létě

I v létě se hodí dostatek přirozeného světla, nemluvě o výhledech na okolní krajinu, které vylepšují celkovou atmosféru interiéru. Pokud jsme ovšem dosud tvrdili, že v zimě dokáže kvalitní střešní okno přinést více tepelných zisků než ztrát, v létě to platí desetinásobně. Zde je naopak potřeba dát pozor na nežádoucí tepelné zisky, tedy přehřívání. To, že dochází ke globálnímu oteplování planety, je všeobecně známo. Stoupá teplota ovzduší, přibývá tropických dnů, teplo proniká i do interiérů. S přibývajícím nadbytkem tepla tedy musíme něco dělat.

Tím nejjednodušším, ovšem ne úplně nejlepším řešením, může být klimatizace. My však interiér vůbec nemusíme uměle ochlazovat, pokud nechtěnému slunečnímu záření nedovolíme proniknout do interiéru. V zimě si tepelné zisky přejeme, v létě ne. Proto je v létě potřeba záření odfiltrovat exteriérovými stínícími prvky. V případě střešních oken, která jsou z hlediska tepelných prostupů nejrizikovější, jsou ideální vnější markýzy nebo rolety. Na trhu jich je dostatek, jsou ideální pro elektrický pohon a ještě lépe automaticky řízené, díky nimž systém dokáže sám vyhodnotit intenzitu záření a poměr zastínění, resp. zatemnění, přizpůsobit aktuální situaci.