Název článku zní možná až příliš vážně, ale pokud ho dočtete do konce, zjistíte, že jsme vám tuto na první pohled složitou problematiku vysvětlili srozumitelně, bez zbytečných krkolomných odborných termínů, a že se díky ní v každé aktuální verzi směrnice budete schopni rychle zorientovat. Tak pojďme na to.

Kam se od roku 2002 směrnice posunula?

Trend energeticky úsporných budov byl nastolen ještě v roce 2002, kdy byla poprvé vydána směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD). O osm let později, v roce 2010, byla přepracována, poprvé se v ní objevil termín „nearly zero energy building“, tedy definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie. V červnu 2018 se měnila znovu – jednak kvůli výsledkům analýz, které prokázaly, že některá nařízení nebyla tak efektivní, jak se plánovalo, a samozřejmě také kvůli dynamickým změnám a inovacím, jakými jsou smart technologie nebo elektromobilita.

Původní verze směrnice řešila nové stavby, tedy ty, které se teprve stavět budou, aktualizace však klade důraz i na ty již postavené. Co je tedy nejvýraznější změnou? „Dívat se na budovu komplexně, to znamená nejen na fasádu, na to, zda je budova zateplená, ale také na celkové technické vybavení a systémy a také na kvalitu vnitřního prostředí“, uvádí profesor Karel Kabele, který působí na pražské ČVUT a je autorem knihy Energetické a ekologické systémy.

Co všechno se měnilo?

Pojem technický systém budovy se rozšířil o místní výrobu elektrické energie a systémy automatizace a kontroly. Ty jsou dále vymezeny jako systémy sestávající ze všech softwarů, produktů, inženýrských služeb, které mají v konečném důsledku přispět k automatickému řízení nebo usnadnění manuálního ovládání. Novou definici si vysloužil i „zdroj tepla“, který je klasifikován jako část otopné soustavy. To zřejmě nadělá mírnou neplechu, jelikož podle tohoto není ani klasický solární kolektor považován za zdroj tepla. Podobně je na tom také pojem „otopná soustava“, který vede k diskusi mezi topenáři a vzduchotechniky, jelikož je definován jako kombinace prvků potřebných pro vnitřní úpravu vzduchu, při které se zároveň zvyšuje teplota. V neposlední řadě se v nově vypracované směrnici upřesňuje i rámec pro výpočet energetické náročnosti budov.

Novinky odrážejí technologický vývoj

Novější směrnice souvisí s elektromobilitou – nové, ale i renovované (ne však obytné) budovy, tedy kancelářské budovy, supermarkety apod., které disponují více než 10 parkovacími místy, budou muset mít nainstalovanou minimálně jednu dobíjecí stanici a kabel pro případnou dodatečnou instalaci další stanice na každých 5 parkovacích míst. V případě obytných budov, nových i renovovaných, které mají více než 10 parkovacích míst, tedy například hotely nebo bytové domy, musí mít kabeláž připravenou pro každé parkovací místo.

Nově se bude klást důraz i na automatizaci budovy, v souvislosti s kterou se zavádí nový ukazatel SRI, tzv. indikátor připravenosti na inteligentní řešení (smart readiness indicator). Směrnice doporučuje instalaci samoregulačních zařízení pro regulaci teploty v každé místnosti a aby byly všechny budovy (kromě obytných) od roku 2025 vybaveny systémem automatizace budovy.

Jaké jsou cíle a očekávané výsledky?

Verze směrnice 2018/844/EU si stanovila několik dlouhodobých cílů. První z nich se týká snižování emisí skleníkových plynů – v roce 2030 by se jich mělo vyprodukovat o 40 % méně než v roce 1990. V souvislosti s tímto cílem se doporučuje (mimo jiné) budovat zelené střechy, stěny či střešní zahrady.

Další cíl souvisí s faktem, že za 36 % všech emisí mohou budovy. Záměrem tedy je vytvořit v Evropě do roku 2050 udržitelný, energetický, dekarbonizovaný systém, jakousi bezuhlíkovou společnost. Další snahou v dlouhodobém horizontu je zmírnit energetickou chudobu – jde o poměrně nový pojem, jehož výskyt bychom očekávali spíše v rozvojových zemích, ale v Evropě je 50 až 125 milionů obyvatel, kteří si nemohou dovolit tepelný komfort, a tedy trpí energetickou chudobou. Reálné jsou obavy, že jejich počet bude vlivem rostoucích cen energií ještě stoupat. A poslední důležitá věc – podíl energie z obnovitelných zdrojů by měl v roce 2030 v EU představovat 32 %.

Co to znamená pro domácnosti a pro stavebníky?

Někomu se může zdát, že další změny ve směrnicích jsou jen zátěž, a to nejen z hlediska času, ale i rozpočtu. Z dlouhodobého hlediska jsou nezbytné jednak pro životní prostředí, ale přinášejí i řadu výhod pro stavebníky a domácnosti. Nosným elementem a klíčem k úspěchu jsou obnovitelné zdroje, ať už ze solárních termických a fotovoltaických panelů, nebo přečerpáváním energie ze země a vzduchu, dřeva nebo biomasy.

Elektrická energie, která se vyrábí z obnovitelných zdrojů, sníží náklady na energii i v domácnostech, ale i v podnicích. Dokonce domácnosti, které se rozhodnou vyrábět energii pro svou spotřebu díky obnovitelným zdrojům, například pomocí střešních solárních panelů, mohou být osvobozeny od nákladů nebo poplatků spojených se spotřebou energie. Kromě toho evropské státy poskytují různé příspěvky na novostavby rodinných domů s téměř nulovou spotřebou energie.

Výhody a ústupky se dostaví i na stranu stavebníků díky tržně orientovaným podpůrným systémům – pokud se rozhodnou zavést výrobu energie z obnovitelných zdrojů, umožní se jim zkrácené postupy vydávání povolení a proces zjednoduší i metody jednotného kontaktního místa.

Směrnice EPBD 3 vyšla v červnu 2018 a měla 20 měsíců na to, aby byla implementována do předpisů, tj. do konce března 2020 – od té doby se z ní musí vycházet při každé výstavbě i rekonstrukci.