Jak větrat v zimě

O potřebě větrání nikdo nepochybuje. Hodně se už psalo o tom, čím vším je vzduch v obytných prostorách znečištěný. Podstatné je, jak škodliviny dostat ven z domu.

Vzduch uvnitř budov může být až pětkrát více znečištěný než vzduch venku. Vypařují se do něj chemické látky ze stavebních hmot, podlahových krytin, nábytku, textilií a látky uvolňující se z nátěrových hmot. Ale i takové, které jsou přítomny v kosmetických a chemických přípravcích používaných v domácnosti nebo vznikají při spalování různých druhů paliv (topení, grilování), při vaření, ale i kouření, případně při používání oblíbených osvěžovačů vzduchu, svíček a vonných tyčinek.

Kromě chemických látek se ve vzduchu v domácnostech vyskytují biologické znečišťující látky, jejichž původ lze hledat v plísních, roztočích a jiných mikroorganismech, ale i prach. Nelze zapomenout ani na oxid uhličitý vznikající jako odpadní produkt dýchání. Všechny tyto látky jsou pro lidský organismus cizí, a tak se jim brání. Výsledkem pak je podráždění dýchacích cest, očí, nosu, pokožky, následná únava ústící do bolesti hlavy, ale také celková únava a vyčerpání.

A to je jen začátek. Dlouhodobé působení vybraných látek může mít pro lidský organismus karcinogenní účinky. Někteří vědci se zabývají také genetickými změnami zapříčiněnými cizorodými látkami v ovzduší. Čistý, svěží vzduch je jednoduše předpokladem zdravého bydlení. Větrat je proto životně důležité, a to i v zimních měsících a v zateplených budovách.

Jak tedy větrat?

• Pravidelně.
• Třikrát denně – ráno, po příchodu z práce a před spaním – v prostorách, kde se lidé zdržují ve větší míře, je potřeba větrat úměrně častěji.
• Ideálně pět minut, při velmi nízkých teplotách kratší dobu.
• Nejlépe průvanem – tak, aby se vzduch vyměnil co nejrychleji.
• Větrání by mělo být rychlé a intenzivní – vzduch se musí vyměnit, ale stěny, podlahy a vybavení interiéru by se neměly ochladit.

Jak na to?

V obytných a pracovních prostorách se výměna vzduchu zajišťuje montáží oken s mikroventilací, která umožňuje nepřetržitou, avšak poměrně málo účinnou výměnu vzduchu, která je doprovázena poměrně velkým únikem tepla. Na neustále ochlazovaných stěnách v okolí oken kondenzuje vzdušná vlhkost, což je už jen krůček od vytvoření plísní.

Účinnějšího větrání, především v zateplených budovách s téměř nulovou spotřebou energie, se dosáhne využitím sofistikovaného systému výměny vzduchu pomocí rekuperace. Tento systém se stará o výměnu vzduchu s minimálními tepelnými ztrátami, protože čerstvý vzduch vcházející do budovy se v protichůdném výměníku tepla ohřívá odcházejícími přehřátými masami vzduchu. V rekuperátorech se pak může čistit i dezinfikovat.

Čerstvý, svěží vzduch nic nenahradí

Takový vzduch umíme do prostor, v kterých se zdržují lidé, dostat jen nárazovým větráním. Lze to zajistit především větráním okny. Klasickými, nebo střešními. V každém případě musí větrání být v zimním období dostatečně dlouhé na to, aby se vzduch ve větraném prostoru dostatečně vyměnil, ale ne tak dlouhé, aby došlo k ochlazení stěn a vybavení prostoru. Ideální je 5–10 minut.

V takovém případě se do místnosti dostane studený čerstvý vzduch, který se od přehřátých stěn poměrně rychle ohřeje. Díky tomu dochází k minimálním ztrátám tepelné energie a navíc nevzniká ani tepelná nepohoda lidí v dotčeném prostoru. Při krátkém nárazovém větrání nedochází k ochlazování stěn, což má za následek i to, že se na nich následně netvoří kondenzace vodních par. Tak předcházíme pozdějšímu výskytu plísní.

Pokud bydlíte v rodinném domě nebo máte k větrání možnost využít větší výškový rozdíl mezi osazenými okny, můžete využít komínový efekt. Rychlé a účinné výměny vzduchu tak dosáhnete otevřením oken v přízemí a střešních oken v patře. Masa vzduchu se v takovém případě nasává okny v přízemí, strhává s sebou teplý vzduch z interiéru a dům opouští poměrně velkou rychlostí zmiňovanými střešními okny. Výměna vzduchu je tak rychlá a účinná.

Inteligentní větrání

Výrobci střešních oken si uvědomují důležitost větrání pro zdraví člověka, proto přišli se systémem inteligentních instalací ve střešních oknech, které přemýšlejí a jednají za své uživatele. Systém pomocí zabudovaných snímačů monitoruje kvalitu ovzduší v interiéru – teplotu, vlhkost a koncentraci CO2. Na základě vyhodnocení naměřených parametrů pak nastavuje větrání a stínění tak, aby se vytvořily zdravější životní podmínky uvnitř daného prostoru.

Střešní okna si dnes můžeme běžně vybavit i dálkovým ovládáním, které usnadní manipulaci s nimi. Blízkou budoucností je i masovější nasazení aktivního systému řízení spolupráce topného systému s automatickým otevíráním oken, který bude umět zajistit nárazové větrání v domácnosti v době, kdy bude topný systém mimo provoz, případně ho na požadovanou dobu vypne. Požadovaná technická řešení již existují. Masovějšímu rozšíření v praxi brání zatím zřejmě slabší informovanost a nedůvěra veřejnosti, případně cena zařízení.