Co je to ppm a kolik škodlivých částic máte doma?

Víte, že za to, že vás opakovaně trápí bolesti hlavy nebo migréna, může často nedostatečné větrání místností, ve kterých se zdržujete?

Ceny energií vzrůstají, a tak se výstavba budov s co nejnižší energetickou náročností stává stále populárnější a na základě přijímané legislativy dokonce i povinná. Budovy se staví tak, že je jejich obálka izolována poměrně velkými tloušťkami izolačních hmot. Navíc je celý plášť co nejvíce utěsněn tak, aby ani troška tepla nepřišla nazmar.

Chemický průmysl zároveň neustále přichází s novými produkty, které se stávají součástí stavebních hmot nebo zařízení budov určených k dlouhodobému pobytu. Pokud si pak lidé spojí myšlenku úspor energií s omezením větrání, hlavně v zimním období je zaděláno na problém.

Co znečišťuje vzduch?

Vnitřní ovzduší budov znečišťují tři skupiny látek: chemické znečišťující látky, jemné prachové částice a biologické znečišťující látky, které se uvolňují ze stavebních hmot a zařízení nemovitostí (nábytek, podlahové krytiny, nátěrové hmoty a podobně). Uvolňují se do ovzduší nebo vznikají při dalších činnostech člověka (doprava, kouření, spalování svíček nebo vonných tyčinek, grilování, topení tuhými palivy, z plynových spotřebičů, při používání deodorantů a kosmetických přípravků, z laků na nehty a vlasy, různých osvěžovačů vzduchu, postřiků na zahradách a polích, saponátů a čisticích prostředků apod.). Biologické znečisťující látky vznikají ve vlhkých prostorách (plísně, roztoči, různé mikroorganismy).

Účinky na zdraví

Účinky cizorodých látek se v ovzduší bytových prostor mohou projevit, i když jejich expozice není nijak dlouhodobá. V závislosti na druhu látek může docházet k podráždění horních cest dýchacích, očí, nosu, hrtanu, případně pokožky, ke zvýšené únavě, bolesti hlavy nebo v oblasti srdce, nevolnosti, poškození plic i vzniku astmatu. Vyloučeno není ani poškození centrálního nervového systému – to se projevuje únavou, prodloužením reakční doby, závratěmi, ztrátou rovnováhy nebo křečemi, třesem, poruchami vidění až ztrátou paměti. Dlouhodobé působení některých látek v ovzduší může mít vliv na genetické změny, přičemž mnohé z nich mají karcinogenní účinky, nebo mohou i způsobit okamžitou smrt.

Trocha čísel

Statistiky uvádějí, že přibližně tři čtvrtiny obyvatel stráví v budovách dvě třetiny času. Člověk za normálních okolností vdechne 10 000 až 20 000 litrů vzduchu za den, což představuje 7–14 litrů vzduchu za minutu. Při fyzické zátěži toto množství stoupá několikanásobně.

Děti sice vdechují menší množství vzduchu, ale vzhledem k jejich velikosti je to v porovnání s dospělým člověkem přibližně dvojnásobné množství. Tento fakt, ale i větší zranitelnost dětí jsou odpovědné za zvýšenou náchylnost k poškození jejich zdraví.

V souvislosti s koncentrací škodlivých látek v ovzduší se setkáváme s jednotkou ppm (z angličtiny parts per million), která označuje jednu miliontinu, tedy množství jedné částice určité látky na milion jiných částic.

Pettenkoferovo kritérium

Bavorský lékař Max von Pettenkofer (1818–1901) měřil ve vydechovaném vzduchu množství oxidu uhličitého (CO₂), který je vedle vodní páry produktem látkové přeměny. Zjistil, že množství vydechovaného CO₂ závisí na fyzické aktivitě. V bdělém stavu vyprodukuje dospělý člověk asi 16 litrů CO₂ za hodinu. Zároveň stanovil, že maximální přípustné množství CO₂ je 0,1 objemových procent, což je ekvivalentem 1 000 ppm. Bezpečná hodnota koncentrace CO₂ je 700 ppm. Z této úvahy vyplývá, že člověk potřebuje 25 m³ čerstvého vzduchu za den.

Požadovanou hodnotu koncentrace CO₂ v prostorách, v kterých pobývají lidé, lze zajistit pouze dostatečným větráním, resp. výměnou vzduchu. Při obsahu CO₂ nad 1 000 ppm dochází u lidí k únavě a nesoustředěnosti. Při hodnotách nad 2 500 ppm se snižuje koncentrace a nastupuje ospalost. Při hodnotách nad 4 000 ppm přicházejí bolesti hlavy a pobyt v uzavřených prostorách s vyššími hodnotami obsahu CO₂ představuje vážná zdravotní rizika.

Syndrom nemocných budov

Dnešní moderní budovy jsou projektovány tak, že „nedýchají“. Jejich obálka je s ohledem na stanovenou tepelně technickou normu navržena tak, aby nepropouštěla vzduch. Přirozená infiltrace čerstvým vzduchem, jak ji známe ze staveb postavených v uplynulém období, nepřipadá v úvahu. Přihlíží se ke spotřebě energií.

Je paradoxní, že s vyřešením jednoho problému vznikl druhý, a my se potýkáme s novým pojmem – syndrom nemocných budov (Sick Building Syndrom – SBS). O tomto syndromu mluvíme tehdy, když si více než pětina uživatelů budovy stěžuje na nespecifické zdravotní potíže nebo pocit diskomfortu, a to pokud tyto příznaky přetrvávají déle než dva týdny. Pro SBS je charakteristické, že velká část uvedených zdravotních potíží zmizí po opuštění prostor budovy.

Řešení

Staré známé moudro tvrdí, že se na každou bolest najde lék, proto i problém spojený se zvýšeným znečištěním ovzduší v obytných a pracovních prostorách lze vyřešit nárazovým větráním, vybavením staveb okny se zabudovanou mikroventilací, resp. vhodně navrženým systémem výměny vzduchu za použití rekuperace tak, aby nedocházelo k tepelným ztrátám. Jen v dostatečně větraném prostoru může člověk dlouhodobě zdravě žít a podávat očekávané výkony.